Počátky řecké kuchyně
Řecká kuchyně má velkou tradici a prastarý původ. Ještě v dobách, kdy si sousedé v Evropě pochutnávali
pouze na vařených kostech ulovených zvířat, si Řekové užívali rafinované delikatesy jako knedlíčky z pavího masa,
vařená vejce mořských ptáků, kořeněné sýry a medové koláčky. Pro řeckou kuchyni bylo již tehdy typické používání
aromatického koření:
oregana, máty, bobkového listu i kopru. Říká se, že evropská civilizace
začala u stolu ve starověkém Řecku. Pro dokonalou kuchyni a lahodné víno se stalo Řecko domovem bohů a kolébkou naší civilizace.
Starověké hostiny
Zmínky o velkolepých řeckých hostinách najdeme již v době homérské. Hostiny začínaly i končily úlitbou čistého vína bohům.
Každý účastník řecké hostiny seděl sám u jednoho jídelního stolu. Protože se pokrmy řecké kuchyně konzumovaly výhradně rukama,
kladl se veliký důraz na čistotu a hygienu. Na žádné hostině nesmělo chybět tradiční víno, které se mísilo s vodou ve velkých
měsidlech, ze kterých bylo naléváno naběračkou do pohárů. Už tehdy se ke konzervování vína používaly vysmolované amfory.
Na ouška amfor se vypalovaly značky s datem, místem výroby i určení vína. Nejvíce amfor se našlo na ostrově
Kréta,
Rhodos
a Thasos.
Ačkoli popíjení lahodného vína starověcí Řekové s láskou holdovali, účelem hostiny nebyla samotná pitka.
Hodovníci naslouchali epickým zpěvům Aoidů a přihlíželi tanců jinochů. Prokázání pohostinnosti bylo zavazující.
Pokud si mezi sebou Heroové jedinkrát prokázali pohostinství, nesměli už spolu nikdy bojovat.
Porušení tohoto pravidla v případě únosu Heleny Paridem, hostem Menelaovým, bylo důvodem Trojské války.
Řecké hostiny za Homéra
Při hostinách v homérských dobách leželi hosté po dvou na lehátcích rozestavěných do kruhu.
Jídlo se podávalo na malých stolcích, které se po hlavním jídle vyměnily za stolky s ovocem, sýrem a zákusky.
Jediným příborem byly lžíce. Ubrousky Řekové neznali, mastnotu z prstů stírali střídkou chleba nebo
kuličkami ze zvlášť připravené těstoviny, které pak házeli psům.
Jídelní lístek
Na významnějších hostinách se objevoval i
jídelní lístek – grammateidion.
Při nákladných hostinách býval vždy jeden z hostů dokonce pověřen sestavením pořadí chodů.
Po velkých hostinách následovalo společné popíjení. Účastníci ozdobení květinovými věnci a s navoněnými
vlasy volili anebo losem určovali „krále kvasu“ –
symposiarchose, který určoval způsob pití a další zábavy.
Také vzájemný poměr vody a vína při mísení určoval zpravidla symposiarchos. Obvykle to byly tři díly vody na dva díly vína.
Nanejvýš stejné množství vody jako vína.
Velmi oblíbené byly pijácké písně, hra v kostky a další společenské hry. Řeckou kuchyni
doplňovala vystoupení kejklířů a hra flétnistek. Profesionální flétnistky se však často vyznaly nejen ve hře na flétnu.
Na konci hostiny bývala taková flétnistka za všeobecného veselí vydražena a odcházela s vítězem. Ten,
kdo se pro určitý večer nebo noc stal symposiarchem, třeba i losem zvolený, stal se zároveň i organizátorem.
„Pij nebo odejdi“ – první pravidlo řecké hostiny
Kdo nechtěl pít, musel se vzdálit.
"Pij nebo odejdi", bylo totiž první pravidlo hostiny.
Symposiarchos měl v pravomoci rozhodnout, i co kdo vypije. V případě neuposlechnutí pro něj mohl symposiarchos zvolit trest.
Obvykle byla trestem zábavná podívaná pro ostatní. Někomu třeba posadil na záda flétnistku a s tou musel běhat,
nechal zpívat toho, kdo to neuměl, plešatí se museli česat, jiní zase tančit nazí a podobně.
Mnohdy se právě v tomto okamžiku zvrtla zábava v divoké řádění, končící nočním tažením městem – říkalo se tomu komos.
Jenže pozor, jak
staří Řekové, tak ti dnešní, umí pít s mírou a účinky vína dobře znají.
Dodnes jsou zachovány záznamy o tom, co kdo na řecké hostiny přinášel. Jak asi starověké hostiny vypadaly,
můžete vidět i zažít při návštěvě athénské restaurace
Archaion Gevsis
ve stylově zařízených prostorách restaurace
vás obslouží obsluha v dobových kostýmech. Vychutnat si můžete dobové lahůdky, připravované podle dochovaných starých řeckých receptů.
První řecká kuchařka Deipnosofistes
Za nejstarší kuchařku s řeckými recepty je považována kniha
Athenea, egyptského Řeka z Naukratisu.
Jeho dílo
Deipnosofistes, neboli
Večeře učených, je dodnes spolehlivým pramenem pro
všechny, kteří se zabývají počátky kulinářského umění v Řecku. Jsou v ní popsány techniky přípravy řecké kuchyně,
způsoby podávání i stolování, jež byly známy za Perikla a Sokrata. Za pozornost stojí např. zajímavý způsob přípravy ryb,
při kterém se ryby prokládají vrstvami bylinek a koření nebo recept na
masové kuličky z
mletého masa zvané
keftedes. Tyto tradiční pokrmy řecké kuchyně jsou Atheneem popsány přesně tak,
jak se připravují dnes.
Vysoké úrovně kultivovanosti dosáhlo kulinářské umění za Alexandra Velikého, kdy se
řecká kultura rozšířila
po celém Středozemí až do Asie. Zájem o profesionální řeckou kuchyni vzrostl natolik, že začaly
vznikat první kuchařské školy. Ve stejné době vznikla velká řada kuchařských vynálezů, bez
kterých si dnes nedokážeme vaření představit.
Řecká kuchyně vynalezla suchary!
Za vlády Alexandra Makedonského se začaly připravovat první suchary. Přesněji řečeno
„paximadi“ – dvakrát pečený chleba.
Dodnes nese jméno pekaře Paximose, svého dávného tvůrce, a najdete ho v každém řeckém pekařství pečený z různých druhů mouky.
Dříve si jej vychutnávali námořníci, vojáci a cestovatelé. Dnes se do paximadi můžete zakousnout u šálku kávy.
Robin Hove píše o vlivu řecké kuchyně na kuchyni západního světa ve své knize Řecké kuchařské umění:
"Celý západní svět vděčí řecké kuchyni za mnohé. Jsme jim vděční za aristokratické umění večeřet. Jim patří čest
a hold za mudrce kuchyně - Oriona, který vynalezl bešamel, Zampridiase, autora vydatné hnědé omáčky,
Nereuse z Korinthu, který udělal z mořského úhoře pokrm hodný bohů, Agrese z Rhodosu, který přišel první
s filetováním ryb, Atlantose, jenž vynalezl perfektní posilující lék a konečně Euthymose, o němž je známo,
že vymyslel nejexkluzivnější čistě zeleninová jídla."
I v dobách římské okupace pokračovala řecká kulinářská tradice ve svém rozkvětu.
Kultura řecké kuchyně a stolování se rozšířila přes Středozemí z Lýdie na Sicílii a dostala se až do Říma.
Aby Římané zvýšili svou kulturní a gastronomickou úroveň, přijímali řecké vychovatele pro své děti a řecké kuchaře do svých domů.
Tak třeba Lukulus, jehož jméno je dodnes symbolem pro labužnické stolovaní a honosí se jím nejdražší restauranty světa,
založil svou proslulost na mistrovském zvládnutí řecké kuchyně.
Zajímá vás, jak vypadá řecká kuchyně dnes? Přečtěte si některý z našich dalších zajímavých článků, věnovaných řecké gastronomii.
Oregano
Speciality řecké kuchyně